aplausv

Mottem Aplausu 2013 je tvůrčí hledání

Juraje Kukuru, Veroniku Žilkovou, Jana Vondráčka, Miroslava Táborského, Ivanu Hloužkovou a další skvělé herce a herečky uvidí v říjnu návštěvníci šestého ročníku divadelní přehlídky Aplaus 2013. Pořadateli Aplausu, který je tradiční podzimní ochutnávkou kvalitní a zajímavé divadelní tvorby, jsou marketinková společnost TK plus a Městské divadlo v Prostějově.

Organizátoři sáhli tentokrát do repertoáru Činoherního klubu Praha, který 10. října představí inscenaci Kukura, brněnského divadla Husa na provázku, jež 15. října přijede s Tichým Tarzanem, a pražského Divadla v Dlouhé, které 25. října ve dvou hodinách sehraje celou Shakespearovu tvorbu v představení nazvaném Souborné dílo Wiliama Shakespeara ve 120 minutách. Všechna představení slibují, jak je na Aplausu zvykem, setkání s umělci zvučných jmen v pozoruhodných rolích.

Excelentní výkony Juraje Kukury v Kukurovi a Ivany Hloužkové
v Tichém Tarzanovi byly dokonce oceněny prestižními divadelními cenani Alfreda Radoka a Thálie. „Na nedávném pracovním setkání s vedením divadla jsme se vzájemně ujistili, že Aplaus bude pokračovat i po změně na ředitelském postu. Aplaus jsme zkrátka neodpískali,“ informoval šéf TK plus Miroslav Černošek.

„Letošní ročník jsem vlastně zdědila po své předchůdkyni Aleně Spurné, takže jsem spíše v roli pozorovatelky. Těším se,
že s příštím Aplausem už budu mít mnohem více práce,“ poznamenala ředitelka Městského divadla v Prostějově Jana Maršálková, která je ve funkci od začátku srpna. Tři inscenace letošní divadelní přehlídky odkazují k tvůrčím osobnostem a k jejich hledání. „Velké umění bývá nekonformní a mnohotvaré, umanuté
a znepokojivé, často až nebezpečné svým tvůrcům, jež stravuje
a ničí. Skutečné umění není nikdy nudné či povrchní a jeho tvůrci jsou nositeli totožných vlastností. Jsou to posedlí hledači zkoumající opodstatněnost naší existence, ženou se za krásou
a dokonalostí,“ uvedla k výběru titulů bývalá ředitelka divadla Alena Spurná.

Nedílnou součástí Aplausu je divácká anketa, která umožňuje publiku vyjádřit se prostřednictvím hlasovacích lístků k úrovni zhlédnutých představení. Loňské vavříny vítězů si odvezlo Divadlo Na Jezerce a jeho Paní plukovníková s výtečnou Jiřinou Bohdalovou.

Část výtěžku z Aplausu připadne stejně jako v minulých letech studentskému Divadlu Point při Gymnáziu Jiřího Wolkera. „Point má v poslední době takové výsledky, že by byl hřích jeho tvorbu
v rámci Aplausu neukázat,“ prohlásila Jana Maršálková s tím,
že předskokanem přehlídky bude 4. října inscenace Testosteron. Představení je ověnčené řadou cen z divadelních festivalů a všude, kam s ním Point zavítá, budí mimořádnou diváckou pozornost.
Šéf TK plus Miroslav Černošek již dříve prohlásil: „Podporujeme projekty, které si to zaslouží.“ Divadlo Point svou činností dokazuje, že je to správná volba.

(eze)

Martin Čičvák: KUKURA

Činoherní klub Praha

(Doktorandská práce o stavu kultury)

Sláva je tak sladká, že máme rádi všechno, s čím je spojena, třeba i smrt.
(Blaise Pascal)

Hravě ironická hra, inspirovaná osobností známého slovenského herce Juraje Kukury, zamýšlející se se sebeironií a hořkým humorem především nad mizerným stavem kultury obecně.

Hru Kukura s podtitulem “doktorandská práce o stavu kultury” (2011) napsal Martin Čičvák vlastně pro dvě divadla –
pro Činoherní klub, jehož je kmenovým režisérem, a bratislavské Divadlo Aréna, jehož ředitelem je herec Juraj Kukura a v němž Martin Čičvák pohostinsky režíruje. Obě divadla již několik let úzce spolupracují.

Úvodní situace hry – ředitel divadla a režisér čekají na příchod herečky, která se má konečně vyjádřit, zda přijme nabídnutou roli Médey. Pro ředitele Kukuru je to čas pro bilanční monolog,
pro mladého režiséra – nevědomky – zasvěcovací rituál. Do čeho tato situace vyústí, v co se promění…?
Martin Kubran

V dějinách dramatu se často setkáváme s divadlem na divadle. Méně běžné ale už je, aby divadlo přímo tematizovalo podmínky svého vzniku, nebo dokonce svou nemožnost. V jistém smyslu bychom mohli téma hry Kukura popsat větou: Příběh o tom,
jak se tady nedá inscenovat Médea. Kukura je hra, která dělá divadlo z nemožnosti divadla, zdivadelňuje boj s tím,
co ho ohrožuje a ničí.
Peter Lomnický

Pokud přijmete princip hry, budete se dobře bavit. Pro všechny fanoušky divadla jako takového nabízí zasvěcený vhled
do kouzelného a současně stresujícího uměleckého života,
ale i obecný model neustálého souboje průměrnosti
a výjimečnosti.
Jana Soprová

Juraj Kukura (NOMINANACE NA CENU THÁLIE)
Jan Hájek/Matěj Dadák
Veronika Žilková
Lenka Skopalová ad.

Loutku navrhl a vyrobil: Ivan Martinka

Režie: Martin Čičvák

pořádá TK plus

Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: TICHÝ TARZAN

Husa na provázku

(zcizené deníky fantoma erotické fotografie)

Pijan či snad lépe řečeno alkoholik, posedlý ženami, rváč
s mastnými vlasy… nuzně oblečený…se směšným fotoaparátem vyrobeným z ruličky od toaletního papíru… Šmírák, který se v létě plížil kolem plotu plovárny a fotil mladé ženy v plavkách, opalující
se ženy a venkovské krásky ze svého okolí. Fotograf Miroslav Tichý, svými sousedy považovaný spíše za podivína a úchyla, je dnes pokládán za jednoho z nejvýznamnějších fotografů 20. století,
jeho fotografie jsou vystavovány na prestižních světových výstavách a jednotlivé fotografie stojí až 360 tisíc korun. Jeho život a podivuhodné dílo nastolují řadu otázek. Je tento radikální moravský outsider šílencem a zachycovatelem pravdy? Anebo je to jen zavrženíhodný voyeur, jehož výpady se sluší spláchnout
do záchodu?

Miroslav Tichý začínal v rodném Kyjově jako malíř, obracel
se hlavně k avantgardě, impresionismu a kubismu. Malovat přestal v polovině padesátých let a postupem času se stále více zabýval fotografováním. Objekty jeho tvorby byly sice většinou ženy, Tichý ale rád fotil i svá oblíbená místa v Kyjově a domácí zátiší. Fotografie, které většinou pořizoval aparátem vlastní výroby,
jsou často přesvětlené nebo podsvětlené a nedoostřené.
Na výstavách však slaví úspěchy. Na festivalu v Arles získal v roce 2005 Tichý cenu za objev roku.

Co inscenace Tichý Tarzan přináší divákovi o výtvarníkově životě
a tvorbě? Především výborný výkon Ivany Hloužkové v roli Tichého, výtvarné řešení vnášející na jeviště něco z fotografovy poetiky
i životný rozměr (například zachycený Tichého osobitý smysl
pro humor). Všem se velmi dobře daří držet inscenaci v příjemně rozverném tónu, jenž má zřejmě východisko ve fotografově ironickém nadhledu nad běžným světem, který je stále trochu
k smíchu se svými vernisážemi a glorifikacemi…
Základem výtvarného řešení je plexisklová stěna, která akcím
a obrazům za ní dodává patinu Tichého podsvětlených, přesvětlených, polodestruovaných snímků či rozmlžených vzpomínek.
Kateřina Slámová, Lidové noviny

Ivana Hloužková (CENA ALFREDA RADOKA, NOMINACE NA CENU THÁLIE)
Anna Duchaňová
Anežka Kubátová
Gabriela Štefanová
Robert Mikluš
Vladimír Hauser

Režie: Anna Petrželková

pořádá TK plus

Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer:
SOUBORNÉ DÍLO WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 MINUTÁCH

Divadlo v Dlouhé Praha

(divadelní fastwood)

Komediálně laděná divadelní pocta velkému dramatikovi. Tři herci sehrají v jednom večeru celé dílo velkého barda. Autorovu genialitu ilustrují pomocí současných kulturních fenoménů…

Život a dílo Williama Shakespeara se od jeho smrti v roce 1616 staly cílem mnoha kritických debat a neshod. Dotazy začínají prvotní otázkou, zda Shakespeare opravdu existoval, a vrcholí tím, jak starý byl vlastně Hamlet. Protože dnes lidé nemají čas se těmito otázkami zabývat, tři herci sehrají všech 37 her a 154 sonetů velkého dramatika pouze ve 120 minutách. A jestli vám to připadá nemožné, přijďte se podívat.

Američtí autoři scénáře a zároveň představitelé všech rolí Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer uvedli tuto hru v premiéře
9. června 1987 v Kalifornii, evropskou premiéru měla v březnu 1992 v londýnském West Endu, od té doby je s úspěchem hrána po celé Evropě.

Divadlo v Dlouhé se rozhodlo tento nevšední text inscenovat
jako první v České republice.

Verze v Dlouhé dostala podtitul Divadelní fastfood a chce nejen bavit, ale i reagovat na současnost, která si nejrůznější výtahy, digesty a zjednodušení, které lze vstřebat rychle a bezbolestně, oblíbila. „Je to, jako když si dáte bažanta na víně, kterého ovšem dostanete rozemletého v housce,“ naznačuje Táborský a režisér Borna doplňuje, že inscenace není parodií na Shakespeara,
jako spíš legraci namířenou proti všemožným „redukcím“.
Kateřina Kočičková

Jan Vondráček
Miroslav Táborský
Martin Matejka

Režie: Jan Borna a kolektiv

pořádá TK plus

„předskokan“
Andrzej Saramonowicz: TESTOSTERON

[highlight highlight-color=“eg. #F96E5B“ font-color=“eg. #f8f8f8″]…[/highlight]Divadlo Point Prostějov

Nejhorší na světě jsou prý ženy… a muži.

„To znamená, že ony s náma vyjebávají za to, že se špatně chováme,… my to vůbec nemůžeme ovlivnit, protože nám
to poroučí nějakej zasranej hormón …a nakonec, když ony dostanou trochu toho testosteronu… tak se chovají stejně jak my?“

Sedm chlapů, sedm povah, sedm nátur, sedm rozdílných hladin testosteronu. Avšak jeden stejný cíl. Stejná radost a stejná bolest. Muži o ženách a také sami o sobě v drsné komedii,
která si ani na svatební hostině nebere servítky.

Krajská postupová přehlídka Valašské křoví 2013:
Cena poroty Jakubu Hyndrichovi za režii inscenace Testosteron divadla POINT Prostějov
Cena poroty kolektivu divadla POINT Prostějov za herecké ztvárnění v inscenaci Testosteron
Cena poroty divadlu POINT Prostějov za inscenaci Testosteron

Celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla Piknik Volyně 2013:
Cena poroty Jakubu Hyndrichovi za režii inscenace Testosteron divadla POINT Prostějov
Cena poroty divadlu POINT Prostějov za inscenaci Testosteron

Nominace na Jiráskův Hronov 2013

Vítězslav Lužný
Aleš Procházka
Vojtěch Pospíšil
Jakub Mojžíš Krejčí
Lukáš Kameníček
Jan Šprynar
Miroslav Ondra nebo David Kolba

Překlad: Tomáš Svoboda
Režie: Jakub Hyndrich