Tiskové zprávy

110 let Národního domu – ohlédnutí

110. výročí nejsou žádné zásadní kulatiny, ale přesto jsme je v Městském divadle chtěli připomenout a oslavit.

30. listopadu, na den přesně, kdy byl před 110 lety slavnostně otevřen Národní dům, jsme na jevišti Městského divadla přivítali Magdalenu Koženou a Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers. Ovace vestoje a slova diváků jako „nezapomenutelné, povznášející, obdivuhodné a mimořádné“ nás těšily a zahnaly naše počáteční obavy a nejistotu, s jakým ohlasem se tato náročná nabídka setká.

Na sobotu 2. prosince jsme připravili divadelní lahůdku – pozvali jsme mima Radima Vizváry. Dopolední představení pro děti se zcela zaplněným hledištěm, rozzářené a vykulené oči dětí, závěrečná hra s papírem a slova jednoho z dětských diváků „pantomima, to je taková pohádka, kde se nemluví, ale všemu rozumíš“ nepotřebují komentář. A to jsme jen trochu tušili, co nás čeká na večerním představení Radima Vizváry Sólo, za něž byl oceněn Cenou Thálie. Hlediště sice zcela zaplněné nebylo, ale o to silnější byl kontakt jeviště a publika. Divadelní sál opět zažil standing ovation a prkna jeviště budou ještě dlouho vzpomínat, kolik příběhů a s jakou invencí nám přinesl jediný člověk jen krásou pohybu a jevištní řečí. Těžko jsme po skončení představení hledali, někteří i mezi slzami, slova.

V tutéž sobotu jsme ještě stihli odpoledne otevřít prostory Městského divadla návštěvníkům, a to opravdu „od sklepa až po půdu“. Otevřený dům jsme koncipovali jako volnou prohlídku, na které jsme návštěvníky vedli mapkou, informačními texty a šipkami a nechali jsme na nich, kudy a kam se vydají. A lidé se opravdu vydali, přišli a poctivě zvládli všechny schody od suterénu až nahoru na půdu. Přijali pozvání na vánoční punč a koláčky, s upřímným zájmem zavítali často poprvé do našich kanceláří, aby viděli, kde vlastně úřadujeme a kde vzniká divadelní program. A nenechali si ujít půdu s překvapením. Mohli vidět na vlastní oči jeden ze dvou secesních kandelábrů, které před více než 75 lety Němci demontovali z vestibulu divadla a které jsou stále uloženy v prostorách Národního domu. Osvícen jevištním reflektorem svou nezměněnou krásou všechny překvapil a okouzlil.

Sobota 2. prosince byla pro nás v Městském divadle tečkou za oslavami výročí. Tečkou i za všemi přípravami, za něž patří poděkování všem mým spolupracovníkům v divadle. Bez jejich každodenního nasazení, iniciativy a srdce by žádný ředitel nic nezmohl.

Chtěla bych také poděkovat všem divákům a návštěvníkům, kteří přišli a oslavy s námi sdíleli. Vážení a milí diváci, ani nevíte, jak vaše přítomnost a ohlasy, někdy i slova chvály, jsou pro nás důležité. Dávají naší práci smysl a dávají nám také impuls a odvahu zase hledat pro vás něco výjimečného a zajímavého.

I našim předkům náleží uctivé „děkujeme“. Národní dům stavěli s entuziasmem, odvahou a velkorysostí jako místo a prostor pro kulturu a setkávání lidí. Dohlédli až k nám, do budoucnosti, postavili budovu, která nejen zdobí naše město, ale je místem, které stále slouží svému účelu – divadelní představení ročně navštíví téměř 50 tisíc diváků, spolková i restaurační část denně žije spoustou různých společenských, vzdělávacích a spolkových akcí. Jsem hluboce přesvědčena, že nás všechny, kteří sem přicházíme, genius loci Národního domu vždycky svou Kotěrovou ladností a noblesou ozáří a povznese.

Naši předchůdci nám tu zanechali dar, o který je třeba pečovat se vší úctou a vážností. Nepochybně tak činí současný vlastník budovy, statutární město Prostějov, a tak i jemu náleží upřímná slova díků. Rozsáhlé opravy v následujících dvou letech zase vylepší kondici Národního domu a my se budeme těšit z jeho krásy.

Jana Maršálková

ředitelka Městského divadla v Prostějově

 

Ředitelé položili dušičkové věnce na hrob prostějovských mecenášů Vojáčkových

Položením dušičkových věnců uctili ve středu 1. listopadu ředitelka Městského divadla v Prostějově Jana Maršálková a ředitel společnosti Národní dům Jan Páleník památku mecenášů Národního domu v Prostějově manželů Karla a Karly Vojáčkových. Naplnili tak přání Karly Vojáčkové formulované v její poslední vůli: „Na udržování pomníku a hrobu mého manžela Karla Vojáčka odkazuji 2000 K, slovy dva tisíce korun. Fond tento má spravovati obecní rada města Prostějova, a když by nebylo celých úroků z něho v některém roku k tomuto účelu potřebí, mají se upotřebiti pro stravovací fond v městském chudobinci. Na „Dušičky“ budiž však každý rok věnec na hrob položen“.

„Poslední vůle Karly Vojáčkové visí ve zkušebně pěveckých sborů a máme ji tak pořád na očích. Na stuhy jsme nechali napsat, že na Vojáčkovy myslíme s úctou a poděkováním. Určitě by měli radost, že Národní dům slaví 110 let v takové kondici,“ prohlásila ředitelka divadla Jana Maršálková.

Manželé Karla a Karel Vojáčkovi, prostějovský lékárník a starosta a významná mecenáška, odkázali ve svých závětích na zbudování českého divadla v Prostějově dohromady 170 tisíc korun. Tato částka se stala rozhodujícím impulsem pro stavbu Národního domu.

Dnešní národní kulturní památka Národní dům byla slavnostně otevřena 31. listopadu a 1. prosince 1907. Již 110 let plní Národní dům sen generací českých vlastenců a spoluvytváří společenské i kulturní dějiny města.

(eze)